Menu
Články podle témat
Obrazové zpravodajství
2014 - 17
xxx
zobrazení: 204
Jídelníčky
Odkazy
Školní psycholog
Školní pedagogické pracoviště
Mgr. Pavel Kroy
tel.: 702071370
e-mail: kroy@2zsberoun.cz
pondělí 9 - 13 h
Sbírej toner
Pomáháme sběrem tonerů. Zapojte se také.

Sbírej toner

Hledání v článcích
Jazykové zkoušky
Na naší škole je možné se připravovat k jazykovým zkouškám

jazyk.zkoušky

Jazyková škola
PROJEKT OVOCE A ZELENINA DO ŠKOL
Ovoce do škol

Historie gymnázia

gym

Převzato ze stránek Gymnázia Beroun. Autorem článku je Mgr. Jiří Topinka.


Příběh první – zakladatelský aneb „Jak Beroun ke gymnáziu přišel“

„Den 11. září 1910 bude zlatým písmem zapsán v dějinách kulturního rozvoje královského Města našeho. Konečně tedy po dlouhých bojích s nepřáteli pokroku, kteří do poslední chvíle dovedli snahy naše křížiti tisícerými intrikami, stává se naše město sídlem moderního ústavu středního, reálného gymnasia!“


Vzletným patosem projevil svoji radost na stránkách místních Hlasů od Berounky první ředitel gymnázia dr. Oktavián Wagner. Měl k tomu skutečně důvod. Vždyť po 12 letech snažení a dohadování získal Beroun vůbec první střední školu. O deváté hodině ranní se v tělocvičně obecných škol na Jungmannově (dnes Plzeňské) třídě konalo slavnostní shromáždění. Gymnáziu totiž chyběla vlastní budova. Ale hlavně, že se vůbec podařilo prosadit myšlenku střední školy – a Bůh ví, že to nebylo nic jednoduchého. Jak sám Wagner poznamenal do školní kroniky, málokterý ústav to tak těžko uskutečňoval jako gymnázium v Berouně.

Roku 1898 měl císař František Josef I. oslavit 50. výročí nástupu na trůn. Jak bylo tehdy zvykem, předháněla se mnohá města v tom, čím mocnářovu památku oslaví. Berounská městská rada se počátkem srpna rozhodla zvěčnit jeho jména postavením střední školy v Berouně. Zatímco jeho vladařské čtyřicetiny radní „oslavili“ založením okresní nemocnice, ze které po deseti letech kvůli malicherným sporům v okresním zastupitelstvu nestála ani cihla, doufali, že alespoň tentokrát jejich vznešená idea dojde realizace. Jenže, ouha! Ona ani taková škola nebyla zpočátku pro místní daňové poplatníky příliš stravitelným soustem. Zejména zástupci mohutné Pražsko-železářské společnosti, vlastnící mj. králodvorské železárny, nebyli tomuto záměru příliš nakloněni, tak jako ostatní zástupci průmyslu. K čemu inteligentní studenty, stačí poslušní dělníci do jejich provozů.

Hlavní úlohu hrály – jak jinak – peníze. Stavbu a vydržování gymnázia by totiž muselo financovat město spolu s okresním zastupitelstvem z místních daní a přirážek. Teprve poté by mohly místní úřady požádat stát o převzetí školy – zestátnění. Rakouský stát, přesněji vídeňské ministerstvo kultury a vyučování, nijak nehýřilo ochotou napomáhat rozvoji českého národního vyššího školství. Podle jeho názoru bylo třeba rozvíjet nižší střední školství (reálky) a hlavně školy odborné.

Nicméně hlasy podporující tuto ušlechtilou myšlenku nakonec v okresním zastupitelstvu převážily. Na zasedání 30. prosince 1901 odhlasovalo návrh zřizovací listiny reálného a vyššího gymnázia císaře a krále Františka Josefa I. Ovšem usnesení je jedna věc a jeho realizace druhá. Zkrátka celá akce bez širší podpory veřejnosti a hlavně s Damoklovým mečem několikaletého finančního vydržování ústavu nad hlavami zastupitelů zašla na úbytě. Hrozilo, že gymnázium bude mít stejný osud jako neexistující nemocnice. Zastánci vyšší školy v Berouně, především městský lékař Stanislav Kotík a jiní, se však nehodlali vzdát. Vždyť Beroun byl pravděpodobně jediným českým městem s více než 10 000 obyvateli, které nemělo střední školu.

Do druhé bitvy o berounské gymnázium si zajistili dostatečnou podporu, především poslance zemského sněmu za Beroun Josefa Anýže (1852-1912), redaktora Národních listů, člena Ústřední matice školské a rodáka z Hořovic, který měl působit ve věci rychlého zestátnění školy. Iniciátorem akce byl tentokrát starosta Společenstva spojených řemesel v Berouně, živnostník František Svoboda. Příznivý byl i rychlý růst obyvatelstva a přeplněnost budovy obecných a měšťanských škol. Okresní zastupitelstvo odsouhlasilo 3. září 1908 ustavení komise pro zřízení střední školy. Došlo k dohodě v otázce peněz: 1/3 nákladu zaplatí město Beroun, 2/3 okresní zastupitelstvo. Všichni byli přesvědčeni, že stát splní sliby svých úředníků a za dva roky školu převezme do své péče. Pak už šlo všechno jako na drátkách. Okresní zastupitelstvo spolu s městskou radou, za podpory zdejšího obchodního grémia a společenstva řemesel, zaslalo v únoru 1909 žádost zemské školní radě, ta žádost doporučila ministerstvu vyučování ke schválení. Následovala deputace na vídeňské ministerstvo. „Lobování“ za berounské gymnázium přineslo své ovoce: 30. června 1910 ministerstvo povolilo zřízení městského reálného gymnázia.

Školu řídilo k tomu účelu zvlášť zvolené kuratorium, ve kterém bychom nalezli zástupce všech místních politických stran (politikaření má v Čechách vskutku hluboké kořeny). Jeho členové vybrali z došlých nabídek prvního ředitele – PhDr. Oktaviána Wagnera. Dnes můžeme říci, že členové kuratoria nemohli volit lépe. Jednačtyřicetiletý absolvent pražské filozofické fakulty s aprobací čeština – němčina působil od roku 1907 jako ředitel dívčího lycea v Hradci Králové. Celý svůj život se zabýval myšlenkou důležitosti vzdělání, na toto téma napsal řadu studií.

V Berouně jej čekal obrovský kus práce. Od vybavení tříd a sbírek, etablování profesorského sboru, snahu o vlastní budovu až po zestátnění školy. Již na ustavující poradě učitelského sboru 19. září 1910 zdůraznil, že „ústav vyžaduje nevšední obětavost“ a „škole je nutno dobýti sympathií všeho obyvatelstva“. Sám v tom šel příkladem, takže jeho jméno dodnes zůstane spjato s první, průkopnickou etapou historie berounského gymnázia.

Na začátek září byly také vypsány termíny přijímacích zkoušek. Přihlásilo se celkem 97 chlapců, z nichž většina uspěla. Po zaplacení 30 rakouských korun ročního školného (mnohým však bylo odpuštěno) se z nich stali studenti primy. Horší byla situace s privatistkami, tedy studentkami, které na tehdejších gymnáziích ještě nesměly studovat spolu s chlapci. Učily se tedy doma a na konci každého semestru se dostavovaly ke zkouškám. Přihlásilo se jich 18, což všechny příjemně překvapilo, ale vzhledem ke kvótě, určené ministerstvem vyučování, nesměl Wagner všechny přijmout. Stále převažovalo totiž přesvědčení, že dívky patří k plotně. Přesto jich ředitel alespoň pět přijal.

Konečně mohla začít, byť s velkými obtížemi, vlastní výuka. Do školních škamen 12. září 1910 usedlo všech 77 přijatých chlapců. Městské reálné gymnázium v Berouně se stalo skutkem!

Příběh druhý – stavitelský aneb „Jak gymnázium k budově přišlo“

V souvislosti s oslavami stého výročí založení našeho gymnázia uveřejňujeme druhý a poslední článek popisující první roky gymnázia. Autorem článku je Mgr. Jiří Topinka.

„Slavné kuratorium! K cestě deputace do Vídně dovoluje si podepsané ředitelství předložiti tento plán: Návštěvy jest třeba vykonati a ovšem pomocí poslanců přijetí předem si zajistiti u těchto vlivných osobností…“. Následuje seznam několika desítek významných poslanců a vysokých úředníků v čele s rakouským ministerským předsedou hrabětem Stürghem, který již roku 1910 slíbil Berounským, že jejich gymnázium převezme stát. Wagnerův plán se záhy uskutečnil. Delegace kuratoria gymnázia odjela 14. května 1913 do hlavního města mocnářství, aby zdejší daňové poplatníky zbavila povinnosti placení zhruba 32 000,– rakouských korun, nutných každoročně na vydržování školy. A co horšího – spolu s rozvojem školy a zvyšujícím se počtem studentů tato povinnost každoročně stoupala takřka geometrickou řadou. Sliby vídeňských úředníků se však rozplynuly jako pára nad hrncem. Monarchie měla jiné starosti. Těch memorand, co c. k. pošta doručila do Vídně! Nepomohlo ani přejmenování gymnázia naJubilejní městské reálné gymnázium císaře a krále Františka Josefa I. v roce 1912 jako projev loajality k panovníkovým osmdesátinám (ještěže císař tak dlouho vydržel). Snad by se vídeňské úřady mohly obměkčit… Všechno zbytečně. Veškeré naděje pak ukončily sarajevské výstřely a vyhlášení války v červenci 1914.

Jednou z hlavních podmínek převzetí školy byla totiž vlastní budova. A tu v Berouně dosud neměli. 303 studenti gymnázia se již čtvrtým rokem doslova a do písmene tísnili v budově obecných škol. Ani s vybavením na tom zprvu nebylo gymnázium nejlépe. Chyběly lavice, židle, školní pomůcky. Sám ředitel je sháněl pro něho jistě nedůstojným způsobem, jak o tom svědčí zápis v kronice: „Tu nastala řediteli křížová cesta choditi po velkomožných zástupcích velkoprůmyslu, vysvětlovati, vykládati, prositi – nezřídka i jazykem německým, neboť vlivní lidé v českém městě neovládali dobře jazyka českého. Tak ponižujících chvil málokterý školský člověk zažil pro blaho své školy“.

Ředitel Wagner začal o nové budově uvažovat již od prvního roku svého působení v Berouně. Nechal si předložit plány ostatních již existujících gymnaziálních budov. Snažil se z nich poučit a vyvarovat se dosavadních chyb architektů. A pak – musel přesvědčit kuratorium o nezbytnosti stavby. To se mu kupodivu podařilo.

Po nástupu nového okresního starosty Viléma Zajíčka z Litně se věci daly konečně do pohybu. V lednu 1912 proběhla kolaudační komise v místech tehdejší Hrnčířské ulice. Zde stojící dva domky byly vykoupeny a později srovnány se zemí. Následujícího roku, v srpnu schválilo město a okresní zastupitelstvo na svou dobu neuvěřitelnou částku 600 000 rakouských korun na stavbu! Plány pro kuratorium vypracoval v létě 1913 architekt Josef Valečka, c. k. inženýr při pražském místodržitelství a mj. autor nové počapelské školy.

Valečka se s úkolem vypořádal směle. Navrhl gymnázium jako rozlehlou tříetážní budovu přibližně ve tvaru písmene T o rozměrech 50 m × 68 m. Kratší strana, obrácená do Hrnčířské ulice, tvořila majestátní průčelí, jehož monumentalitu podtrhovala z každé strany jedna samostatně stojící vila (ředitele a školníků). Ředitelskou vilu propojil můstkem neseným dórskými sloupy s hlavní budovou. Vpravo od delší strany školní budovy umístil rozlehlou užitkovou a okrasnou zahradu, za budovu pak hřiště a ředitelskou zahradu. Vstupní blok pak zakončovala okrasná věžička s hodinami. Podobnou věžičku nesl i zadní blok budovy. Do druhého patra zadního bloku umístil aulu, využívanou též jako školní kapli. O patro níže se nacházela kreslírna, ještě níže tělocvična.

Celkem 119 firem a řemeslníků mělo zajistit realizaci jeho plánů, přičemž hlavní úkol – postavení hrubé stavby – na sebe vzala stavební firma Františka Schlaffera z Prahy.

Dělníci poprvé kopli do země za hospodářskou záložnou 15.  září 1913. Stavba, jak už to bývá, neprobíhala bez problémů. Někteří členové kuratoria obvinili dodávající firmy z ošizených zakázek a přehnaných cen, a tak od té doby se na staveništi pletly všelijaké stavební komise, kontrolující správné provedení prací. Přesně o rok později stála celá hrubá stavba a 1.  února 1915 ji schválila kolaudační komise. Beroun tak získal novou, nepřehlédnutelnou urbanistickou dominantu, kterou mu ostatní města mohla závidět.

Dne 8. prosince 1915, krátce po deváté hodině, zahájil berounský děkan slavnostní svěcení ještě ne zcela vybavené budovy. Vyučovat se tu začalo však dávno předtím, již od října 1914, protože z obecných škol se stal válečný lazaret a všechny školy se do tří dnů musely rychle vystěhovat. Na druhou stranu tak gymnázium alespoň mohlo měšťankám a obecným školám oplatit jejich dřívější pohostinnost a nabídnout jim střechu nad hlavou.

V tragické době, kdy statisíce lidí bojovaly na frontách, včetně několika profesorů gymnázia a mnoha chlapců ze septim, se Wagnerovi a kuratoriu podařil výstavbou důstojného sídla školy vskutku husarský kousek. Radost nad ním však kalilo pomyšlení na ztrátu dvou členů profesorského sboru, kteří nedávno zahynuli na východní frontě.

Na zestátnění gymnázia nebylo ve válečné vřavě ani pomyšlení. Teprve 28. říjen 1918 a vznik Československé republiky přinesl novou naději. A skutečně – usnesením Národního shromáždění školu od 1. září 1919 převzal stát. Bylo načase. Vždyť roční udržovací náklad se vyšplhal na téměř 150 000 korun a takové břemeno už by samosprávný okres již dlouho nevydržel. Škoda, že se Wagner tohoto okamžiku nedožil. Podlehl vleklé chorobě o šest měsíců dříve.
Autor: Antonín Leopold | Vydáno 01. 06. 2012 | 2201 přečtení

Související články:
Jak jste to myslel, pane Shakespeare? (13.09.2017)
Tak jsme zahájili školní rok 2017/2018 (05.09.2017)
Loučení s devátým ročníkem (29.06.2017)
Anglie (27.06.2017)
Výlet do Anglie (23.06.2017)
BEAT SISTERS (13.06.2017)
KORRONTZI (08.06.2017)
Mezinárodní den dětí - 2.stupeň (05.06.2017)

Novinky
19.09.2017:
Doplnění článku "Masarykovo výročí"
přidáno obrazové zpravodajství a video

14.09.2017:
filmskola
Webové stránky školy naleznete ZDE

04.09.2017:
Rozvrh 2016/2017
V levém menu najdete odkaz na nový rozvrh. V některých třídách ještě nesouhlasí jméno třídního učitele. Co nejdříve opravíme.

01.09.2017:
Pozvánka

01.09.2017:
Baseball a softball
zmena

31.08.2017:
Městská knihovna

30.08.2017:
ZLATÝ OŘÍŠEK OBJEVUJE TALENTY
Podrobné informace o podmínkách a přihlášku najdete na: www.zlatyorisek.cz/stredoceskykraj Přihlášky posílejte pouze elektronicky do 24. září 2017.


29.08.2017:
Volnočasové aktivity ve městě Beroun 2017/2018
naleznete ZDE
Kontakty
adresa:
Základní škola Beroun
Wagnerovo náměstí 458
266 01 Beroun
IČO: 70975001
IZO: 002 050 633
telefon sekretariát:
311 623 315
telefon ředitel školy:
311 622 198
731 070 423
fax:
311 623 315
e-mail:
3zsberoun@seznam.cz

Další kontakty a údaje zde

Stránky školní družiny

Zvonění
1. hod.: 08:00 - 08:45
2. hod.:08:55 - 09:40
3. hod.:10:00 - 10:45
4. hod.:10:55 - 11:40
5. hod.:11:50 - 12:35
6. hod.:12:45 - 13:30
7. hod.:13:40 - 14:25
8. hod.:14:35 - 15:20
Zřizovatel
MÚ Beroun
Projekt
Škola udržitelného rozvoje
aktivní škola
Info